V jednom z nejvlivnějších děl moderní teologie a filozofie z roku 1952 Paul Tillich zkoumá povahu bytí, úzkosti a odvahy. „Odvaha být“ znamená schopnost postavit se nebytí. Autor ukazuje, jak se různé podoby úzkosti objevovaly v dějinách západního myšlení – v antice jako strach ze smrti a osudu, ve středověku jako úzkost z viny a zatracení a v moderní době jako úzkost z prázdnoty a nesmyslnosti. Tyto úzkosti však člověka podněcují k zápasu: navzdory nejistotě se učí potvrdit vlastní bytí. Skutečná odvaha nevychází z moci ani dogmatu, ale z hlubokého souhlasu se sebou samým – z důvěry v „Boha nad Bohem“, tedy v sílu bytí, která přetrvává i tam, kde tradiční představy selhávají. Tento vztah k existenci označuje jako „absolutní víru“, jež přesahuje konkrétní obrazy Boha. Tillich tím oslovuje věřící i sekulární čtenáře.