Význam slova náboženství se v obecném povědomí v poslední době posunul, rozumí se jím nauky, instituce a rituály, tedy to vnější v oblasti religiozity. Spiritualitou se naproti tomu rozumí prožívání, přičemž se často zdůrazňuje, že spiritualita existuje jak v rámci organizovaného náboženství, tak i mimo tento rámec. V tom případě se mluví o nenáboženské spiritualitě nebo o přirozené spiritualitě.
Přední český psycholog se už řadu let snaží postihnout šíři poznatků psychologie aplikovaných na náboženství a spiritualitu. V knize Psychologie náboženství a spirituality probírá, čím k porozumění náboženských jevů přispěly hlavní směry psychologického bádání (například teorie motivace, vývojová nebo sociální psychologie). Podrobněji jsou představeny proudy psychologického myšlení, které měly významný vliv na moderní chápání náboženství (psychoanalýza a analytická psychologie). Pozornost je však věnována i speciálním tématům, například běžným a mimořádným náboženským prožitkům, morálce, lidské vině, svědomí, vztahu mezi psychopatologickými a náboženskými jevy a podobně.
Kniha je určena psychologům, religionistům, teologům, studentům těchto oborů a zájemcům o náboženství a víru.