Šéf si s vámi sjedná schůzku a vy prostě hned víte, že vás vyrazí. Celý víkend z toho nespíte – ale nikdo vás nepropustil. Někdo olajkuje vaši zprávu palcem dolů a vy hned víte, že vás nenávidí. Už s ním nikdy nepromluvíte, nakonec vám přestane psát a vy se vytratíte jako blázen. Jdete s někým do kina a musíte odejít ze sálu dřív, protože vašemu společníkovi se chce na záchod. A vy hned víte, že si myslí, že váš filmový vkus nestojí za nic. Jste zklamaní, že nemůžete film dokoukat, a rozloučíte se mnohem dřív než obvykle.
Odmítnutí vám působí až fyzickou bolest. A to i nepatrné známky kritiky. A proč by ne? Než vám bylo 12, vyslechli jste si o sobě, svém mozku a tom, že máte ADHD, celých 20 tisíc negativních výroků. 20 000!
Alex Partridge dobře ví, jak se žije s citlivostí na odmítnutí. S emoční dysregulací se potýkal podobně jako jiní neurodivergentní lidé. Stejně jako oni na čas zabředl do pasti, ve které se chtěl zalíbit prostě všem. Setřel své osobní hranice, ab vyhověl každému, kdo po něm něco chtěl. Píše o své zkušenosti a sdílí, jak si vybudovat pevné hranice, vnímat vlastní potřeby a najít funkční rovnováhu nesobeckosti a sebepéče.